Karel Kieslich si po střední škole vybral studium medicíny, hlavně proto, že se nemohl rozhodnout, jestli ho víc baví přírodní nebo humanitní vědy, a na umělecké školy nestihl včas podat přihlášku. Medicínu vystudoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a na stejné škole také přes pět let učil anatomii, embryologii a fyziologii. Nejvíce ho to táhlo k psychiatrii a neurovědě, protože ho fascinovalo, jak se utváří naše vnímání, pocity a myšlení, a jaký na to vše má vliv naše biologie, minulé prožitky, naše prostředí a lidé kolem nás. Aby trochu více pronikl do toho, jak mozek vytváří mysl a proč to vše někdy funguje trochu jinak, vydal se po medicíně na University College London, kde vystudoval kognitivní neurovědu a dva roky tam pracoval na výzkumu deprese a role dopaminu při ní. Nyní tam druhým rokem studuje doktorát, jehož cílem je porozumět tomu, jak různé nemoci těla mohou ovlivnit duševní zdraví. Karel nemá řidičák a neumí zpívat, všude jezdí na kole, rád prozkoumává města nebo hory, a má rád divadlo a film.