V našich buňkách jsou tisíce molekulárních strojů. Miniaturní mechanické vozíky převážející náklad z jedné strany buňky na druhou. Turbíny, které vyrábí energii a udržují nás naživu. Enzymy, jejichž ramena se při chemických reakcí chovají jako nákladní jeřáby.

A přestože umíme tyto různé části buněk identifikovat a popsat, celkový obraz toho, jak do sebe vše zapadá, je nejasný.

A totéž platí o moderní umělé inteligenci. ChatGPT umí psát eseje a řešit matematické úlohy, ale nikdo — ani jeho tvůrci — úplně nerozumí tomu, jak přemýšlí.

Tento kurz je o komplexních systémech, jak přírodních, tak umělých; systémech, které fungují, které používáme, jejichž části třeba i chápeme, ale kterým přesto plně nerozumíme. Nevíme, co je uvnitř nich a jak to nejlépe využít pro své potřeby. Ukážeme si mnoho paralel mezi biologií a umělou inteligencí, a zároveň si řekneme, kde bychom ty paralely měli opustit, a čím se tyto dva obory liší.

Budeme se zabývat:
– Molekulárními stroji: ATP syntáza, motorové proteiny a ohromující složitost uvnitř buněk
– Jak jsme tohle všechno vyzkoumali — a proč je to tak složité
– Jak se AI učí a k čemu to vede
– Problémem interpretability: co uvnitř AI vidíme a co ne
– Emergentním chováním: když nás komplexní systémy překvapí

Kurz je stavěný tak, že není třeba žádné biologické, technické, ani programátorské vzdělání. Vítání jsou všichni, kteří chtějí trochu více žasnout nad tím, jak nepředstavitelně složité a zamotané jsou systémy, se kterými interagujeme každý den — ale jak jsou zároveň překvapivě hezké na to, že vznikly samy od sebe, a že není žádný vrchní designer, který by je navrhoval.